Životopis Z. M. Kuděje
* 24. 11. 1881 Hořice (v Podkrkonoší)
† 8.8. 1955 Litomyšl
Vlastním jménem Zdeněk Marian Kuděj. Pocházel z rodiny stavebního inženýra, který pracoval na stavbě železnic a byl nucen stále se sthovat; odtud pravděpodobně pramenily K. budoucí sklony k tuláckému životu. Studia na gymnáziu v Praze a Příbrami ukončil v septimě a začal pracovat jako lékárnický praktikant v Pacově a v Sadské. Ještě před složením farmaceutické zkoušky byl odveden na vojnu, z níž však byl záhy propuštěn pro předstíranou duševní chorobu.
1903 v Hamburku vyhrál v kartách lodní lístek a odjel do USA, kde se živil nejrůznějšími příležitostnými pracemi (dělník, laborant, umývač nádobí, farmář, plavčík, kovboj, zlatokop aj.): 1905 se v San Francisku podílel na záchranných pracích po zemětřesení, jako tramp prošel a projel značnou část USA a Kanady, načas se zachránil před bídou v Armádě spásy. Po návratu (1909, na lodi vezoucí do Evropy dobytek) pracoal v Praze jako zednický přidavač a začal své americké zážitky literárně zpracovávat. Sblížil se se skupinou pražské umělecké bohémy, soustřeďující se kolem J. Haška (J. Lada, E. A. Longen, F. Sauer, F. Langer, J. Panuška a další). 1912 podnikl cestu do Ruska, kde byl velmi záhy v Kyjevě zatčen a po půlroční vyšetřovací vazbě vypovězen ze země (Hostem u baťušky cara). 1913-14 podnikl s J. Haškem a přáteli řadu toulek po Čehách (Ve dvou se to lépe táhne).
Za války pro zdravotní obtíže narukoval až 1917; sloužil jako vojenský písaž v Berouně, Rumburku a ve Vídni (u biskupa vojenské služby), poté byl superarbitrován pro předstíranou dušení chorobu. 1919 poprvé v životě přijal stálé zaměstnání: stal se tajemníkem Klubu českých turistů a redaktorem Armádnío bulletinu. Po několika měsících toto zaměstnání opustli a věnoval se pouze novinářské, literární a překladatelské činnosti. Ve 20. letech prožil několik roků na Podkarpatské Rusi, nejvíce si však oblíbil Českomoravskou vysočinu, zejména kraj kolem Lipnice a Ledče nad Sázavou, kde žil také během německé okupace a v poválečných letech. 1952 se přestěhoval do Litomyšle.
Debutoval 1910 v Zlaté Praze, dále přispíval zejména do těchto novin a časopisů: Zlatá Praha, Právo lidu, Národní obzor (příl. Besedy Národního obzoru), Samostatnost, Besedy lidu, Právo lidu, Lidové noviny, Světozor, Národní listy, Venkov, Český svět, Večerník Práva lidu aj. Od 1945 sporadicky publikoval pouze v regionálním tisku, např. v Havlíčkově kraji apod. 1970 převyprávěl V. Thiele K. román Sid s titulem Šťastný greenorn (1970).
K. tvorba byla určována autorovým sepětím s anarchisticko-buřičskou generací, která na počátku století programově pvyznávala světoběžnictví a tuláctví jako výraz svobodných a nekonformních vztahů ke společnosti (j. Hašek, K. toman, J. Uher aj.). Jeho prózy ovládá spontánní vypravěčství, vycházející téměř vždy z reálně prožité události. Různorodost a mnohotvárnost životních zkušenosti a znalos různých sociálních prostředí i lidských typů dávají K. tvorbě sociologickou věrohodnost a až dokumentární hodnotu. Převahou autentického životního přožitku nad jeho literárním zpodobněním se tak nejzávažnější část K. tvorby inspiroané pobytem v USA a Kanadě (Bídné dny a jiné povídky, Majitel zlatých dolů a jiné povídky aj.) dostává do těsné blízkosti novinové reportáže a fejetonu. Příslušnost k anarchisticko-buřičské generaci K. prokázal také zvýšeným smyslem pro sociální problematiku, zejména v románu Horalská republika, v němž kronikářsky popsal protimaďarskou vzpouru na Podkarpatské Rusi a vznikl tzv. Huculské republiky v jasině (od listopadu 1918 do března 1919). – Tam, kde K. cybělo zázemí životních prožitků /především v humoristických povídkách), vystupuje do popředí chvatnost, jazyková ledabylost a nedostatek umělecké kázně, odsouvající tuto tvorbu naliterární periferii. Obdobné vlastnosti maji i jeho překlady z angličtiny; řada z nich je spíše než překladem volnou parafrází originálu. – Jistou literárněhistorickou hodnotu mají K. vzpomínky na J. Haška a jeho bohémský okruh (Ve dvou se to lépe táne, Když táhne silná čtyřka). Důraz na lidovost literatury a zájem o vytváření nových regionálníc tradic aktualizovaly v druhé polovině 50. let přítomnost K díla v soudobé literatuře (Safiánská zima. Zlý dědek z Vysočiny).
Zdroj informací: www.zmkudej.wz.cz
